Nevěřil. Sám se vydával za medium a jeho víra v duchy kolísala na hranici nuly. Dalo se tím slušně vydělat a on, mladý podvodníček, si tak výrazně přilepšoval. Nechal se najímat jako medium. Při přenosech z onoho světa sám psal vzkazy na zeď před sebe, uhlem skrytým pod jazykem. Byli opatrní, tihle vědátoři. V tom prokletém domě, v době, kdy měla být blána mezi světem živých a mrtvých nejtenčí, musel být vždy téměř nahý, aby nemohl podvádět. Také musel být sám a tak se cesta vždycky našla. Věděl, že vedoucí výzkumu pro něj měla slabost. Cítil její hladové pohledy na své nahé kůži. V tuhle chvíli však bylo vše irelevantní. Jeho život se změnil. Jeho drzý výsměch světu neživých nezůstal bez potrestání. Když opět zasedl do meditační místnosti, kde byla slupka mezi světy tak tenká, něco se stalo. Nevěděl přesně co, ale něco se posralo, a Oni se dostali na tento svět. Dostali se k jeho tělu a stejně jako on psával podvodné vzkazy na zeď, psali teď oni. Jejich tužkou se staly střepy. A papírem – papírem bylo jeho tělo. Přežil o vlásek úděsnou ztrátu krve, ale byl navždy zohavený písmem rytým do kůže. Celé jeho tělo zjizvily příběhy trpících a nespokojených. On byl Knihou. Knihou Krve.

První díl povídek sebraných ze znetvořeného těla obsahuje pětici příběhů. První Vás zavede do New Yorku, kde řádí zákeřný vrah, jemuž se přezdívá Řezník. Jeho oběti jsou vždy s pečlivostí chirurga zbaveny vlasů, chlupů, vousů, obočí... Vždy jde o mladé a relativně silné jedince, které v podstatě nic jiného nespojuje. Motivy vražd jsou velmi nejasné a měšťané si kolem nich a osoby Řezníka tvoří celá hejna vysvětlujících fantazií, pověr a mýtů. Linie příběhu Vás zavede nejen k tomuto podivuhodnému muži a jeho budoucím obětem, ale nakonec i k motivu všech vražd a hrůznému osudu mrtvých těl, které nikdo nikdy nenalezl.

Druhý příběh vypráví o démonu Azraelovi, jehož vyšle peklo na misi, v níž má škodit a nejlépe dovést k šílenství poklidného až apatického prodavače okurek, který si žije svůj poklidný a pomalý život. Démona jeho flegmatičnost přivádí k šílenství a tak přijdou dny, kdy číše trpělivosti přeteče. Velmi sympatický příběh je vyprávěn s určitou dávkou humoru a nadhledem, přičemž neztrácí na napětí a nestává se trapným.

Třetí povídka patří k těm nejhororovějším. Blues prasečí krve dýchá zatěžkanou atmosférou zkostnatělého chlapeckého „pasťáku“, do něhož přichází nový vychovatel. Bývalý policista je poněkud překvapen apatičností vedení ústavu k některým násilným projevům mezi chovanci. Mladík, se kterým naváže vztah, s trochou fantazie nazývaný kamarádství, se dokonce bojí o svůj život a je přesvědčen, že zemře. Postupem času začíná nahmatávat další nitky táhnoucí ke zjištění, že je cosi shnilého na jeho novém pracovišti. Cosi tu páchne stále víc. A to cosi je cítit jako prase…

Předposlední vyprávěnkou je dle mého nejméně povedená story z divadelního zákulisí, prošpikovaná mrtvolným pachem bavících se zombíků, a celou krví zbrocenou kolekci uzavírá povídka Města v horách. Příběh dvou homosexuálů cestujících autem po drsném středo- a jihoevropském venkově, který je zavádí do odlehlých končin, kde jsou svědky podívané, již asi nikdy neměli vidět. Uprostřed lesa objeví krvavou řeku razící si cestu prašnou zemí, po níž jedou. Tento rudý tok je dovede k prameni, kterým je paseka a na ní navrstvena hora mrtvých nebo umírajících nahých lidských těl. Dále prozrazovat nebudu.

Knihy krve jsou v současnosti již kultovním dílem tučně zapsaným do zlatého fondu hororu. Jde o knihy, které společně s Hellraiserem proslavila jméno Clive Barker. Rozhodně se sluší zmínit velmi zdařilý překlad a ilustrace od Juraje Maxona, které umocňují požitek při čtení.